Německé firmy musí kontrolovat dodržování lidských práv u dodavatelů, dotkne se to i těch českých

Velké evropské korporace budou muset prověřovat své dodavatele, zda respektují udržitelnost a neporušují lidská práva. Ty německé to musejí dělat už letos. V konečném důsledku se to dotkne i menších firem, včetně těch českých.

Ochrana lidských práv a životního prostředí se dostává do hledáčku evropské legislativy. Kromě povinnosti reportovat ESG data o udržitelnosti by firmy měly také sledovat své dopady v rámci podniku a celého hodnotového řetězce – tedy u svých dodavatelů, odběratelů i produktu. To bude velké téma zejména pro firmy, které získávají suroviny či si nechávají vyrábět produkty v rozvojových zemích, kde není dostatečná právní ochrana pracujících nebo životního prostředí zajištěna.

Jedná se o proces due diligence neboli náležitou péči. Ten sám o sobě není nový. Nově však bude mít svoji vlastní směrnici pod zkratkou CSDD (Corporate Sustainability Due Diligence) a přinese další úroveň odpovědnosti firem za řízení sociálních a environmentálních dopadů v celém hodnotovém řetězci, včetně přímých a nepřímých dodavatelů. Proces due diligence je také součástí reportovací směrnice CSRD, podle níž budou některé firmy už brzy reportovat o udržitelnosti. Pokud se tato povinnost dotkne i vaší společnosti, zjistíte jednoduše a zdarma zde.

Zmíněná směrnice, jež se chystá na celoevropské úrovni, už od letošního ledna platí samostatně v Německu. Zákon pod zkratkou LkSG se zaměřuje na ochranu lidských práv (ochranu před dětskou prací, právo na spravedlivou mzdu, atd.). Zde by měly zpozornět zejména čeští exportéři, pro které je Německo klíčovým obchodním partnerem. Legislativa se týká tamních velkých společností, jež po svých dodavatelích, včetně těch z Česka, budou žádat nebo už vyžadují její dodržování. A to bez ohledu na velikost společnosti.

Za nedodržování hrozí postihy

Dodržování německé směrnice bude u tamních společností kontrolovat Spolkový úřad pro hospodářství a kontrolu vývozu (BAFA). Ten může například vstupovat do provozoven, vyžadovat informace a nahlížet do dokumentů a žádat firmy, aby podnikly konkrétní kroky ke splnění svých povinností a vymáhaly je ukládáním pokut. LkSG totiž požaduje jak preventivní přístup, tak i nápravu nedostatků. To znamená, že firmy například budou muset odhalovat rizika u dodavatelů a potažmo přijímat nápravná opatření.

Při neplnění povinností hrozí německým firmám sankce až 800 000 EUR nebo 2 % průměrného ročního celosvětového obratu. Dále hrozí i vyloučení z účasti na dotacích či německých veřejných zakázkách až na tři roky.

Na podobném principu jako LkSG je založen i návrh chystané celoevropské směrnice CSDD. Ten se nyní projednává v Evropském parlamentu, jehož stanovisko se očekává v květnu. Účinnost směrnice se předpokládá nejdříve od roku 2026.

I CSDD počítá při neplnění povinností se sankcemi a peněžitými tresty založenými na obratu společnosti. Nad rámec německé legislativy však má zavést také občanskoprávní odpovědnosti firem. Ty by tak mohly být žalovatelné i o náhradu škody, kterou přímo nezpůsobily, ale ke které mohly přispět.

Směrnice se dotkne i firem, na které přímo nemíří

Německá směrnice se nyní týká německých společností s více než 3000 zaměstnanci. Od příštího roku by měla dopadnou také na firmy s více než 1000 zaměstnanci. Chystaná evropská směrnice CSDD se má týkat společností s alespoň 500 zaměstnanci a čistým globálním obratem přesahujícím 150 milionů eur (asi 3,5 miliardy korun). Stejně tak se návrh směrnice týká společností s alespoň 250 zaměstnanci a čistým globálním obratem minimálně 40 milionů eur, pokud přinejmenším 50 procent obratu pochází z odvětví náročných na přírodní zdroje, především zemědělství nebo textilního průmyslu.

Nepřímo však tato legislativa dopadne na daleko více firem – dotkne se i těch, na které přímo nemíří, pokud jsou součástí dodavatelsko-odběratelského řetězce velkých korporací regulovaných německým LkSG nebo v budoucnu CSDD.

Tlak na firmy, aby převzaly odpovědnost za to, za jakých podmínek získávají suroviny či si nechávají vyrábět produkty, sílí, a bude přicházet z různých stran. Na velké společnosti bude tlačit přímo legislativa, na menší firmy zase jejich velcí dodavatelé, kteří si budou muset situaci ohlídat, jinak jim budou hrozit sankce či poškození pověsti.

Na závěr je důležité říci, že due diligence je samotná podstata toho, proč mají firmy reportovat svoje ESG data – aby zjistily, kde mají dopady, přiznaly je a systematicky snižovaly.

V tuto chvíli vidíme, že řada firem už má vypracované etické kodexy, do smluv vkládají požadavky na dodržování lidských práv, vytvářejí robustní politiky nákupu apod. Má to však požadovaný pozitivní vliv?

Zatímco v Evropě je porušování lidských práv nepředstavitelným přešlapem, v Asii je stále běžnou realitou: dětská práce, moderní otroctví a ohrožení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci během posledních pěti let zesílily. Otázka tedy je, jak dělat due diligence tak, aby to mělo reálný dopad, pomohlo to firmě i jejím dodavatelům a nebyl to je proces pro proces a papír do šuplíku. S tím umíme ve Fair Venture firmám pomoci od počáteční analýzy toho, jak si firma v udržitelnosti stojí po nastavení strategie a nakonec i ESG reportu.

Pro české dodavatele představuje správné uchopení nové legislativy velkou šanci a potenciální konkurenční výhodu. Díky lepším sociálním i ekologickým parametrům jsou v lepší situaci oproti dodavatelům ze třetích zemí, což jim může přinést výhody.