Už od 1. října 2023 vstupuje v platnost nový mechanismus uhlíkového vyrovnávání na hranicích, takzvaný CBAM, lidově označovaný jako uhlíkové clo. Jde o ekologický poplatek, který má doplnit stávající systém obchodování s emisními povolenkami. Ovlivní dovozce vybraných emisně náročných produktů do EU, které brzy čekají nové povinnosti.
Kromě větší ekologie má zavedení CBAM (zkratka pro anglický název Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM) zajistit, aby dovoz vybraných emisně náročných produktů nebyl cenově výhodnější než jejich výroba v EU při započtení ceny emisních povolenek.
V říjnu vstupuje CBAM do své přechodné fáze, která potrvá do konce roku 2025. Dovozci během tohoto období „uhlíkové clo” ještě nebudou muset platit, ale budou muset o vybraném dovezeném zboží reportovat. A to povinně. Pokud to neudělají, hrozí jim sankce.
Uhlíkové clo se nyní vztahuje na sedm vybraných kategorií, které zahrnují zejména kovy (železo, ocel, hliník), cement, vodík, elektřinu a některé chemikálie, zejména hnojiva. Tyto kategorie zahrnují zhruba 600 výrobků. Jde například o hliníkové rámy oken, stavební konstrukce či kovové trubky. Kdo si do října chce zjistit, zda se ho uhlíkové clo týká, měl by si projít své portfolio dovážených výrobků.
Sbírat a reportovat data
Firmy, kterých se CBAM týkat bude, se budou muset naučit sbírat data o vyprodukovaných emisích od výrobců ze třetích zemí a ta budou muset umět reportovat. Report by měl obsahovat celní kód dováženého zboží, jeho množství v tunách, přímé a nepřímé emise a množství ekologického poplatku, který byl zaplacen v zemi původu. Dovozce tak zaplatí rozdíl mezi cenou zaplacenou za emise v zemi výroby a v EU.
Během přechodného období budou firmy o vybraném dovezeném zboží reportovat čtvrtletně. Poprvé je tedy tato nová povinnost čeká příští rok v lednu. Rozsah a způsob předávání informací ještě stále řeší Evropská komise, která za tímto účelem připravuje příslušný prováděcí předpis. Pokud firmy budou o vybraném zboží reportovat špatně nebo vůbec, budou za to pokutované. Výše sankcí, respektive jejich rozsah, zatím není známý. Komise na něm rovněž stále pracuje.
Pokud dovozce nebude mít od výrobce ze třetí země potřebná data k dispozici, bude moci pro jednotlivé výrobky využít průměrné hodnoty, které Evropská komise pro výpočet uhlíkového cla stanovila. Tyto hodnoty jsou ale stanoveny výše, než bývá reálný objem vypouštěných emisí. Pokud tedy výrobce ze třetí země vypustí méně emisí, než jsou tyto průměrné hodnoty, ale dovozce to nebude moci doložit, prodraží se mu to.
Přechodné období je proto určené zejména k tomu, aby se firmy naučily data sbírat a reportovat je. Ostrá fáze CBAM začne 1.1. 2026 a od té doby se bude reportovat ročně. To znamená, že za tento rok budou firmy poprvé reportovat v roce 2027. V tomto roce už se bude muset uhlíkové clo také platit a reportovaná data budou muset být ověřena akreditovaným ověřovatelem. Cena uhlíkového cla bude odvozována od hodnoty emisních povolenky s tím, že zpočátku bude proporcionálně redukována, protože část emisních povolenek dostávají firmy zdarma. Vydávání bezplatných povolenek v průmyslu má skončit v roce 2034.
Provázání uhlíkového cla na emisní povolenky
Zavedení uhlíkového cla má evropský systém emisních povolenek doplnit a zlepšit situaci evropských výrobců oproti těm ze třetích zemí. Evropští výrobci totiž za výrobu energeticky a emisně náročných komodit, a za to, že do ovzduší vypouštějí skleníkové plyny, platí ekologický poplatek ve formě emisní povolenky. To je má vést k inovacím a větší šetrnosti k životnímu prostředí. To však zvedá cenu jejich výrobků oproti těm ze třetích zemí, které tímto poplatkem nejsou zatížené. Výsledkem je, že firmy často energeticky náročné suroviny raději dovezou za nižší cenu ze zemí mimo EU. A právě tuto situaci má vyvážit uhlíkové clo.
Evropská unie vydá každý rok určité množství emisních povolenek, které se v průběhu let snižuje, a to v souladu s emisními cíli EU. Systém tak umožňuje kontrolovat a průběžně redukovat množství emisí ze zahrnutých sektorů. Systém emisních povolenek se zároveň průběžně rozšiřuje. Od roku 2027 se má vztahovat také na silniční dopravu a budovy. Emise skleníkových plynů v těchto sektorech mají do roku 2030 klesnout o alespoň 43 % ve srovnání s rokem 2005.
Unie chce uhlíkovým clem tlačit na všechny výrobce ve světě, kteří chtějí na její území dovážet, aby se chovali ekologičtěji. Vliv EU se tak rozšíří i za její hranice. Neudržitelná výroba se díky tomu nevyplatí ani firmám v Asiit. Jedině tak předejdeme dalším rekordům v přírodních katastrofách, které pro firmy představují fatálnější riziko. Nyní přinejmenším pro firmy v Řecku a ve Slovinsku..