Denně se objevují nové zprávy o zhoršujícím se stavu životního prostředí a více či méně účinných řešeních, která mají předejít dalšímu prohlubování problému. Vlády plánují zavírání uhelných elektráren a podporují lidi v šetření vodou a nepoužívání jednorázových plastů. A firmy snižují svou uhlíkovou stopu a nabízejí zelené alternativy svých produktů. To jsou vše samozřejmě jen příklady. Ale mají společného jednoho jmenovatele – jsou jen malými krůčky k vyřešení celkového problému.
Co je vlastně jeho podstata? Asi nejčastěji jsou tak označovány dvě věci. Závislost na fosilních palivech a konzumní způsob života. S tím prvním se již snaží vypořádat vlády a o tom druhém zatím pouze mluvíme, ale nechceme-li svrhnout kapitalismus, nevíme zatím moc co s tím. Touha po bohatství a hromadění statků se stala negativním symbolem doby. Lidem dělá dobře samotné pořízení nové věci, a tak si brzo kupují jiné nebo novější modely, aniž by je potřebovali. Jsme ochotní věnovat své výplaty a stále nám zvyšování mezd nestačí. Přiznejme si, kdo nepřemýšlí o tom, jaký si koupí další mobil a auto a co nového si pořídí na Vánoce, aby vylepšil svou domácnosti. Ve skutečnosti to však nepotřebujeme. Každý už máme minimálně jeden mobil a naše domácnosti jsou zařízené. Firmy se k tomu výborně přizpůsobily a jsou již závislé na tom, aby si lidé pořizovali stále nové produkty, ty staré se do dvou let rozbijí a mezi tím vycházejí nové lepší modernější a prestižnější modely.
Avšak některé firmy již přišly s celkem nenápadným řešením – přecházejí od prodeje produktu k nabízení služby. Je to způsob, jak se aspoň částečně oprostit od konzumerismu a nastolit model, kdy nebudou výrobci sami motivováni prodávat stále nové a nekvalitní produkty, které sice nikdo nepotřebuje, ale každý chce. Řešení je to poměrně jednoduché, a přitom koresponduje s trendy mladé generace. Proto má mnohem větší potenciál změnit model společnosti než zelené produkty jako třeba úsporná lednička.
Ukažme si příklad třeba právě ledničkách:
V praxi to vypadá tak, že firma již nevyrábí ledničky, aby je prodávala, ale aby je provozovala. Zákazník si tedy ledničku nepořizuje, ale platí si službu provozování ledničky. Zdá se to jednoduché, ale má to mnoho výhod a téměř žádné nevýhody. Ve chvíli, kdy si zákazník kupuje službu, ledničku fakticky nevlastní (i když je u něj doma). Nemusí tedy vytvářet jednorázovou investici s obavou, jak dlouho mu vlastně lednička vydrží, nebo čekat, až se mu vyplatí příplatek za úspornou verzi. A ve chvíli, kdy již ledničku nepotřebuje, smlouvu ukončí a nemá s ní žádné starosti. Firma si ji odveze, renovuje a může používat dál. Právě proto, že lednička může být používána i poté, co ji první uživatel vrátí, je v zájmu výrobce, aby fungovala co nejdéle a nebyla poruchová. Případné opravy samozřejmě musí řešit majitel, tedy výrobce (nebo jeho partner).
Model služby je výhodný i pro stát a společnost obecně. Produkty, které jsou již neopravitelné a dále nepoužitelné, likviduje nebo jinak využívá opět výrobce. Mnohem lépe se tak kontroluje zpracování odpadu a nastavují se procesy cirkulární ekonomiky.
Takový koncept samozřejmě úzce souvisí i s prudce se rozvíjející sdílenou ekonomikou, kde se o náklady dělí několik uživatelů současně. Avšak je důležité si uvědomit, že se tento model vyplatí i když se jedná pouze o vztah výrobce s jedním zákazníkem. Ten platí za službu průběžně a firma má tak finanční příjem, aniž by musela chrlit stále nové produkty. Zákazníkovi odpadnou starosti se servisem a případnou likvidací a netrápí se pokud se lednička rozbije. Provozovatel ledniček mu jí vymění za novou. Ve výsledku se tak vyrobí méně výrobků s větší životností a vydělají na tom obě strany.
A kde jsou tedy překážky pro rozšíření tohoto konceptu? Především v lidech a nastavení společností. Mnoho firem nebo domácností je nastaveno na koncept jednorázového nakupování. Především firmy rádi investují, když mají peníze. A navíc jim schází odvaha vydat se na tuto novou dobrodružnou cestu Proto je klíčová osvěta, že se jedná jak o ekologické, tak o efektivní řešení. Doba se nicméně rychle mění a průzkumy ukazují, že mladí lidé dnes již nemají potřebu vlastnit a radši si věci půjčují. Můžeme proto očekávat vzrůstající oblibu tohoto druhu služeb
Možná se vám při čtení článku vybavilo několik příkladů, kdy už podobný koncept existuje. Například operativní leasing u auta. Škoda se chystá dotáhnout tento koncept ještě dál a stát se z výrobce automobilů poskytovatelem služeb mobility. Copymat nabízí tisk místo tiskáren a Phillips přišel s myšlenkou prodávat světlo místo žárovek, přičemž LED zářivkové trubice takto nabízí například Valtavalo.
Do modelu přechodu od produktu ke službě lze zařadit mnoho různých výrobků. Samozřejmě to ale neplatí pro všechno. Především ryze spotřební zboží jako jídlo nebo drogerie sem nepasují, ale ty mají zase jiné mechanismy stálých pravidelných dodavatelů a jiné. O tom zase někdy příště.
je součástí naší firemní DNA. Řešíme ji nejen s našimi klienty, ale je naší hlavní hodnotou v práci i v osobním životě.
