Hranice 1 000 zaměstnanců na stole. Co teď znamená Omnibus pro české firmy?

Evropská debata o zjednodušení pravidel pro udržitelnost firem pokračuje a zatím místo zjednodušení přináší spíše nové otazníky. Podle Dana Heuera, CEO konzultační společnosti Fair Venture, sice balíček Omnibus směřuje ke snížení byrokratické zátěže, v praxi ale firmám přidává nejistotu i práci navíc. „Hlavním hybatelem udržitelnosti dnes totiž nejsou jen paragrafy, ale také trh,“ říká Heuer. „Odběratelé a investoři požadují ESG data bez ohledu na legislativní hranice.“ 

Aktuální pozice k Omnibusu 

Balíček Omnibus, který má upravit pravidla pro nefinanční reporting (CSRD) a náležitou péči podniků (CSDDD), se opět posunul o krok dál. Výbor Evropského parlamentu pro právní záležitosti (JURI) schválil v pondělí 13. října 2025 stanovisko, ve kterém se přiklonil k návrhu, aby se povinnost zveřejňovat zprávy o udržitelnosti vztahovala pouze na společnosti s více než 1 000 zaměstnanci a s ročními tržbami přes 450 milionů eur. 

Pro směrnici o náležité péči (CSDDD) výbor navrhl hranici ještě vyšší – 5 000 zaměstnanců a obrat alespoň 1,5 miliardy eur. 

Tento posun představuje zásadní změnu oproti původním parametrům „velkého podniku“, které podle směrnice CSRD platí od roku 2026 (250 zaměstnanců, obrat přes 40 milionů eur nebo bilanční suma přes 20 milionů eur). Pokud se nyní nově navrhované hranice potvrdí i po dalším vyjednávání, povinnost reportovat se dotkne jen úzké skupiny největších českých firem, především těch, které nejsou dceřinými společnostmi zahraničních skupin. 

Z pohledu firem: méně regulace, více nejistoty 

„Omnibus spustil proces přenastavení požadavků vycházejících ze směrnic CSRD, CSDDD i EU Taxonomie a nyní se řeší řada detailů,“ vysvětluje Dan Heuer. 

„V únoru 2025 vydala Evropská komise návrh s cílem snížit administrativní zátěž a poskytnout firmám více času na přípravu. Mnoho firem si tehdy oddychlo, že se jich reporting netýká, zároveň ale vznikla značná míra nejistoty a chaosu. Firmy začaly požadovat ESG informace ve svých dodavatelských řetězcích na vlastní pěst a v některých případech tak administrativy dokonce přibylo.“ 

Podle Heuera nyní přichází další fáze, která může být pro firmy z hlediska plánování ještě komplikovanější: 
„Plánované dva roky na přípravu už zdaleka neplatí. Pokud půjde vše ideálně, firmy budou mít na implementaci nových pravidel maximálně rok. Z minulé zkušenosti je jasné, že dělat něco v ESG dopředu je sice dobré pro dlouhodobou strategii i životní prostředí, ale ne vždy rozumné z pohledu compliance. Pokud firmu motivuje hlavně legislativa, pak se jí vyplatí čekat. Pravidla se totiž mohou na poslední chvíli změnit. Pokud ale má pro udržitelnost jakoukoliv jinou motivaci, doporučuji kontinuálně pracovat již nyní a proces se změnou legislativy jen mírně upravovat.“ 

Tržní tlak sílí 

Většina firem nyní vyčkává, jak dopadne finální dohoda mezi evropskými institucemi. Heuer upozorňuje, že podle aktuální pozice Evropské komise, Evropského parlamentu i Rady EU to nyní vypadá, že hranice bude nastavena právě na 1 000 zaměstnanců. Povinnost zveřejňovat zprávu o udržitelnosti by se tak vztahovala pouze na firmy (a mateřské společnosti skupin), které tuto hranici a příslušná finanční kritéria překročí. 

„Pro všechny ostatní podniky to znamená, že se ESG a uhlíkové stopě nebudou muset věnovat kvůli legislativě, ale především kvůli tlaku odběratelů, kteří už dnes požadují data o emisích, cílech a výsledcích svých dodavatelů,“ dodává Heuer. „Tento tržní tlak je v praxi silnější než legislativa a dává firmám větší smysl i z pohledu jejich byznysu. Vidíme, že už nyní jde o hlavní motivaci u většiny našich klientů a lze očekávat, že tento trend bude dál sílit. I kvůli tomu, jak se požadavky na jednotlivé kategorie firem postupně vyjasní. “   

Firmy, které nemají legislativní povinnost, ale reportovat chtějí či potřebují, mají k dispozici dobrovolný rámec VSME, který jim pomáhá začít s hodnocením dopadů bez složité metodiky.   

Vyjednávání pokračuje: finální znění až v roce 2026 

Po schválení ve výboru JURI se návrh nyní přesouvá do tzv. trialogu – vyjednávání mezi Evropskou komisí, Radou EU a Evropským parlamentem (EP). Tento proces může trvat několik měsíců a jeho výsledkem by měl být finální kompromisní text. 

Podle zpravodaje EP Jörgena Warborna by jednání měla být ideálně ukončena do konce letošního roku. V praxi se ale očekává, že se finální znění a implementační harmonogram mohou protáhnout až do roku 2026. 

„Firmy tak stále čekají, kdo a co přesně bude muset reportovat. Doufejme alespoň, že finální verze přinese skutečné zjednodušení obsahu zveřejňovaných dat. Firmy tak nebudou muset tolik investovat do jejich sběru a reportingu, ale získají prostor se zaměřit na nastavování cílů a opatření, jak svou udržitelnost doopravdy zlepšovat,“ uzavírá Heuer.