Povodně, vichřice, extrémní horka i mráz: potřebujeme odolné budovy připravené na budoucnost

Extrémní počasí, měnící se energetika i tlak na renovace přepisují pravidla pro navrhování a správu budov. Na konferenci Šetrné budovy 2026 zaznělo jasně: od efektivity se posouváme k řízení rizik a k odolnosti, která rozhodne o tom, jestli budovy obstojí v budoucnu.  Adaptace na změny klimatu, práce s daty včetně kybernetické bezpečnosti nebo zdravé vnitřní prostředí, to vše tvoří základ, bez kterého se moderní budovy neobejdou, pokud nechtějí ztratit svou hodnotu. 

Klimatická změna se už dnes projevuje vyššími teplotami, přehříváním budov, delšími obdobími sucha i extrémními výkyvy počasí. Do toho se proměňují energetika, dostupnost zdrojů i podoba distribučních sítí. Budovy čelí také novým kyberbezpečnostním hrozbám. Dále se zvyšují požadavky na zdravé vnitřní prostředí a celkový komfort uvnitř budov, kde trávíme většinu svého času. Proto je stále důležitější schopnost pracovat s nejistotou a přemýšlet o tom, jak bude budova fungovat za deset, dvacet nebo padesát let. 

Adaptace na změny klimatu je nutností 

Na konferenci zaznělo poměrně otevřeně, že mitigaci, tedy snižování emisí, jsme v mnoha ohledech nestihli včas. To neznamená, že přestává být důležitá, ale zároveň nás čekají mnohem silnější dopady klimatické změny, než se předpokládalo. Budovy proto musí být schopné zvládat extrémní podmínky, reagovat na změny v energetice a fungovat i v situacích, které dnes ještě neumíme přesně popsat. To přirozeně vede k většímu důrazu na práci s klimatickými scénáři a na systematické posuzování klimatických rizik. 

Práce s daty 

Právě tady se ukazuje, jak zásadní roli hrají data. Hodnocení klimatických rizik se posouvá od kvalitativních odhadů ke kvantitativním přístupům, které pracují s různými scénáři budoucího vývoje. Bez dat už dnes není možné dělat kvalifikovaná rozhodnutí ani v návrhu, ani v provozu budov. Stejně důležitá je ale schopnost data porovnávat, vracet se k nim a učit se z reálného provozu. Pilotní projekty, benchmarking a zpětná vazba přestávají být doplňkem a stávají se nutnou součástí práce architektů a developerských společností. 

Budovy jako součást širšího systému 

Zároveň se proměňuje i to, jak budovy vnímáme. Nejde o izolované objekty, ale o součást širšího systému, který zahrnuje energetickou infrastrukturu, regulační prostředí, veřejný prostor i samotné uživatele. Typickým příkladem je proměna energetiky. Budovy musí počítat s tím, že se budou měnit způsoby distribuce i možnosti sdílení energie nebo zdroje dodávek tepla a v budoucnu stále častěji také chladu. Projekty, které si dnes některé možnosti uzavřou, se mohou velmi rychle dostat do slepé uličky. 

Smart building ≠ jen technologie 

S tím souvisí i posun v tom, co si vlastně představujeme pod pojmem „smart building“. Nejde jen o automatizaci nebo technologickou vybavenost, ale o schopnost propojit systémy, data a chování lidí v budově. Vedle energetické efektivity a uživatelského komfortu se do popředí dostává téma kybernetické bezpečnosti, která podle prezentovaných dat stále chybí u velké části organizací. Bez kvalitní práce s daty a jejich bezpečného sdílení ale nebude možné komplexitu budov v budoucnu zvládat. 

Důraz na kvalitu života 

Zajímavým momentem konference byla přednáška Nicka Tylera z University College London, který se zabývá propojením designu prostorů s lidskou psychikou a chováním.  Podle něj bychom neměli navrhovat prostory jako takové, ale čas, který v nich lidé tráví. Tato jednoduchá věta posouvá pozornost k tomu, jak se v budově skutečně žije. Jak podporuje soustředění, regeneraci, zdraví nebo každodenní rytmus. Budovy podle tohoto přístupu přestávají být produktem a stávají se prostředím, které formuje kvalitu života. 

Renovace jako největší příležitost  

Část diskuse se vracela i k tomu, kde leží největší potenciál změny. Nejsou to primárně nové budovy, ale ty existující. Právě rekonstrukce představují největší příležitost, jak snížit emise, zvýšit odolnost co největší části fondu budov a zároveň udržet hodnotu nemovitostí v čase. Není náhodou, že právě sem dnes směřuje významná část veřejných podpor i regulatorního tlaku. 

Co to znamená pro praxi 

To všechno dohromady vede k jedné poměrně jasné změně v praxi. Správa  budov jako technická disciplína zaměřená na efektivní provoz a optimalizaci provozních nákladů se bude muset více zaměřit na řízení komplexních rizik a dlouhodobých hodnot. To zahrnuje klimatická rizika, energetickou ne/závislost, kvalitu prostředí pro lidi i schopnost budovy adaptovat se v čase. V tomto kontextu dává ESG smysl především jako praktický rámec pro rozhodování, nejen jako reportingová povinnost. 

Pro společnosti, které spravují větší portfolia budov, to znamená ještě jeden důležitý posun. ESG jim umožňuje propojit technická data z provozu s finančním řízením a investičním plánováním. Díky tomu mohou lépe prioritizovat rekonstrukce, obhajovat investice do energetických opatření nebo adaptace a zároveň snižovat rizika spojená s budoucí regulací i změnami trhu. Máme s tím přímé zkušenosti ze spolupráce s klienty jako jsou Kofola nebo komplex budov v centru Prahy – Bredovský dvůr – a další.  

Budovy, které dnes vznikají nebo procházejí rekonstrukcí, tu budou stát další desítky let. Stavět, rekonstruovat i spravovat je proto musíme takovým způsobem, který jim umožní fungovat ve světě, který se mění rychleji, než jsme byli zvyklí. 

Zdroj fotografií: Česká rada pro šetrné budovy