Slovníček udržitelných pojmů: co znamená ESG, CSRD a další zkratky?

Udržitelnost dnes ve stále větší míře hýbe světem byznysu. Přináší s sebou novou oblast ekonomiky, legislativu i pojmy. Často nepříliš známé, ale důležité. Udělejte si přehled, co která zkratka znamená.

ESG

Zkratka ESG (Environmental, Social, Corporate Governance) zahrnuje pojmy životního prostředí (E), společnosti (S) a řízení firmy (G). To jsou oblasti, o kterých firmy informují ve svých nefinančních reportech. Pod E najdete informace například o uhlíkové stopě podniku, spotřebě elektřiny, atd., pod S sociální odpovědnost firmy (tam patří třeba férové mzdy a rovná práva pro všechny). Z G byste se měli dozvědět, jak kvalitně je firma řízena. A jestli například nemá problémy s korupcí.

Firma s vysokým ESG je lépe hodnocena investory a měla by mít také přístup k výhodnějšímu financování. Investoři a banky dnes předpokládají, že firmě, která má kvalitní ESG, nehrozí postihy za poškozování životního prostředí, ať už legislativní nebo tržní, čelí nižším rizikům v oblasti sociální udržitelnosti (riziko stávek, bojkotů, pokut) a má dobře nastavené principy řízení (nižší riziko špatného vedení či dokonce tunelování). Díky tomu může taková firma nést investorům dlouhodobě vyšší výnosy než společnost ESG kritéria nedodržující.

Nefinanční report

Nefinanční report je dokument, ve kterém firmy popisují, jak jsou na tom s udržitelností. Tedy jak si stojí v ESG kritériích. Podobně jako ve výročních zprávách firmy zveřejňují tržby či zisk, v nefinančním reportu uvádějí, jakou mají uhlíkovou stopu, spotřebu vody či elektřiny. Stejně tak to, jaké mají rozdělení mužů a žen či jaký jsou v jejich platech rozdíly.

Nefinanční report ukazuje, jaký je dopad firmy na životní prostředí a společnost. Tento dokument pak může sloužit investorům, bankám, zákazníkům či obchodním partnerům. Firmy v reportech zveřejňují také své cíle v udržitelnosti a politiky, jak chtějí cílů dosáhnout.

Taxonomie EU

Taxonomie je jakýsi jízdní řád zelené ekonomiky EU. Má být vodítkem pro investory a finanční sektor pro investice ohleduplné k životnímu prostředí. Klasifikuje ekonomické aktivity podle toho, jak životnímu prostředí prospívají.

Reportovací požadavky uvedené v taxonomii ohledně udržitelných aktivit se vztahují na investory, firmy, banky a pojišťovny a stanou se standardem pro zelené půjčky, investice a dluhopisy bez ohledu na velikost subjektu, který finance přijímá. Taxonomie definuje šest environmentálních cílů. Pro klasifikaci udržitelné aktivity musí být výrazně plněn aspoň jeden z nich. Zároveň daná aktivita nesmí poškozovat další cíle a potřebuje prokázat minimální záruky v sociální oblasti. Požadavky taxonomie budou podpořeny technickými a screeningovými kritérii, která vstoupí v platnost v roce 2022.

SFDR (Nařízení o zveřejňování informací v odvětví finančních služeb)

Nařízení Evropské unie stanovuje informační povinnost investorů: ti musejí dokládat, jak při rozhodování o investicích zohledňují rizika pro udržitelnost. Dále jak informují o své strategii, cílech a dopadech konečné uživatele. To znamená, že banky a investoři musejí zveřejňovat, jak udržitelná a zelená jsou jejich aktiva.

CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive)

Tato směrnice rozšíří povinnost nefinančního reportingu na větší okruh firem. Nahrazuje předchozí směrnici (známou pod zkratkou NFRD), podle které nyní musí reportovat jen hrstka velkých akciových společností. Zavedením nové směrnice CSRD se povinnost rozšíří na zhruba tisícovku tuzemských podniků místo dnešních pětadvaceti.

Směrnice CSRD zavede podrobnější požadavky na reportování dat, určí nová pravidla pro zveřejňování informací o jejich udržitelnosti a vyjaňuje, jak ESG data reportovat. Povinnost reportování podle CSRD bude nabíhat postupně. Od 1. ledna 2024 bude platit pro největší korporace, které už nyní reportují podle NFRD. Velké společnosti nad 250 zaměstnanců mají stanovený nejzazší termín pro reporting na 1. ledna 2025. Kótované malé a střední podniky se k reortingu připojí od roku 2026, mohou ale využít dvouletou výjimku.

Dá se nicméně čekat, že i od ostatních malých a středních podniků budou klíčová ESG data vyžadovat finanční instituce i velcí odběratelé, například aby dokázaly dopočítat svou uhlíkovou stopu.

Standardy EU pro reporting dat o udržitelnosti

V souvislosti se zavedením reportovací povinnosti se v EU rodí také standardy, podle kterých se firmy budou při sběru dat a jejich reportování řídit. Mají být pro podniky vodítkem, jaké klíčové informace zveřejňovat. Cílem je lepší orientace a snížení administrativní zátěže firem. Současné reportovací prostředí je poměrně nepřehledné a nabízí dohromady přes pět tisíc indikátorů. Standardy by měly vstoupit v platnost od roku 2023 spolu se směrnicí CSRD.

Due diligence v oblasti udržitelnosti

Tato směrnice řeší rizika porušování lidských práv prostřednictvím takzvaného due diligence procesu. V tomto případě se kromě reportingu projednává i legislativa, která by pro firmy stanovila povinnost jednat. Například v případě, že vyrábí v Asii a zjistí, že její dodavatel porušuje lidská práva. Prvním krokem je mít nastavený firemní systém due diligence. Zásadní je toto zejména pro velké firmy s výrobou mimo EU, které podnikají v rizikových sektorech, jako je například zemědělství, oděvní nebo těžební průmysl.

Směrnicí se budou muset řídit evropské firmy s více než 500 zaměstnanci a příjmy nad 150 milionů eur (3,7 miliardy korun) a také podniky zaměstnávající nad 250 lidí v rizikových sektorech. Mezi ty patří třeba zemědělství, oděvní nebo těžební průmysl.

SRI

Za touto zkratkou se skrývá označení socially responsible investing, tedy společensky odpovědné investice. Investoři s tímto zaměřením očekávají udržitelné zisky od společností dodržujících SRI kritéria, tedy férový přístup k zaměstnancům, dodržování lidských práv, boj proti dětské práci a diskriminaci, dílčím kritériem je i dopad na životní prostředí. Při výběru odpovědné investice je podle něj obvykle využíván negativní filtr, tedy snaha vyhnout se tomu špatnému. Pozitivní filtr, najít to nejlepší, je využíván méně často.

Green Bonds – Zelené bondy 

Smyslem zelených dluhopisů (i půjček) je podpora projektů směřujících k ochraně životního prostředí, především ke zmírňování nebo adaptaci na klimatické změny a k dosažení uhlíkové neutrality. Prostředky získané prodejem zelených dluhopisů mohou být využity pouze k financování projektů, které odpovídají mezinárodním standardům zelených dluhopisů.
Může se jednat například o projekty energetických úspor, realizaci pasivních budov, výstavbu elektráren využívajících obnovitelné zdroje energie nebo investice do technologií zásadně snižujících negativní dopady průmyslové výroby

EU Green Bond standard (EUGBS)

Pro emitenty zelených dluhopisů připravuje Evropská unie dobrovolný standard, který by měl začít platit v rozmezí let 2023 až 2024. Na základě tohoto standardu by emitenti měli investovat prostředky získané ze zelených dluhopisů pouze do aktivit, které jsou v souladu s EU taxonomií.

Greenwashing

Pro spotřebitele je někdy těžké rozlišit, co je zelený marketing a co jen líbivá zelená nálepka, kdy firma jen předstírá, že je udržitelná, aby se zalíbila spotřebitelům. Vžil se pro to název greenwashing. Je definován jako záměrné klamání spotřebitele o ekologické prospěšnosti produktu, služby či celé firmy. Ne vždy se ale musí jednat o záměr, někdy jde o nedostatek informací při dělání rozhodnutí.

Pokud například firma nahrazuje plastovou láhev skleněnou, věří, že to bude z hlediska životního prostředí lepší. Bez LCA, analýzy, která měří dopady výrobku na životního prostředí od počátku jeho života až po likvidaci, to ale nelze říci stoprocentně.